TŘICET LET VEXILOLOGICKÉHO KLUBU (1972-2002)
30 YEARS OF THE VEXILLOLOGICAL CLUB (1972-2002)
Mr. Ludvík Mucha, President of the Vexillological Club, recapitulates the 30 years of the Czech flag society. He expresses the success the society and their members have achieved. He also mentions regional flag centres their rise of which was influenced by the Vexillological Club. Finally, he discusses the membership numbers.
Prezident Mezinárodní federace vexilologických společností s potěšením blahopřeje Vexilologickému klubu při příležitosti jeho 30. výročí.
Když jsem v roce 1971 podnikal první kroky k založení Vexilologického klubu, bylo mi už více než 44 let. Nešlo tedy o žádnou "mladickou nerozvážnost", přesto jsem někdy téměř tohoto svého kroku litoval. Ale všechno přešlo, vstoupili jsme do nového tisíciletí, píšeme na počítačích, obrázky vlajek získáváme prostřednictvím internetu a informace o nich si vzájemně vyměňujeme mobilním telefonem; náš klub však stále existuje a vyvíjí úctyhodnou činnost.
Vexilologický klub formálně vznikl usnesením ustavující schůze konané 29.1.1972. Tehdy byl patrně desátým vexilologickým sdružením na světě. Dnes je na Zemi vexilologických organizací takřka jako máku. Oficiální orgán Mezinárodní federace vexilologických společností vykazuje v roce 2001 už 49 svých členů (náš klub se mohl stát členem FIAV teprve roku 1993). Leckomu jsme připadali poněkud exotičtí nejen svým zaměřením, ale i svým názvem. Termín vexilologie byl veřejnosti, která už nezná latinské reálie, jazykově krkolomný a nevyslovitelný: i v odborném bibliografickém periodik (a nejen tam) se objevil ve zkomolené podobě "vexikologie". Usiloval jsem proto, aby tento výraz pronikl i do lexikografie, což se mi v roce 1993 konečně podařilo (v Malé československé encyklopedii nakladatelství Academia jsem ještě v roce 1987 neuspěl). S nedůvěrou se na nás dívali i heraldici (vzpomínám na proslulý útok šifry VJS, který nás málem stál existenci, ale na druhé straně vyvolal brilantní Svobodovu obranu vexilologie). Ještě dnes příručka Vademecum pomocných věd historických (1988, 1994 a 1997), třebaže už jméno naší disciplíny v rámci těchto věd uvádí, věnuje jí v textu sotva jednu větu a spojuje ji pouze s populárním zájmem o současné vlajky a prapory. Snažil jsem se vždy najít modus vivendi s heraldiky a snad se mi to celkem podařilo. Dnes vexilologové - členové našeho klubu - s nimi rovnocenně spolupracují v parlamentním podvýboru pro heraldiku a vexilologii.
Naší pýchou a vizitkou je zpravodaj Vexilologie. Bez něho nemohl podle mého názoru náš klub existovat. Založil jsem možná spíše klub kvůli zpravodaji než zpravodaj kvůli klubu. Byl totiž hlavním prostředníkem výměny se zahraničím, umožnil, aby byl o nás zájem a abychom mohli jako rovnocenní partneři získávat cizojazyčnou literaturu a tedy zprávy o nových vlajkách ve světě. Při tehdejším složitém devizovém hospodářství to vlastně ani jinak nešlo. Pro domo jsem mu vytýčil tři první cíle: české vexilologické názvosloví, poznání historie naší státní vlajky a soupis městských vlajek na území Československa. Všechny se postupně realizovaly, a nejen to, další přibývaly. Spojení s vexilologickým světem nám časopis zprostředkoval velmi rychle a účinně, zejména i proto, že pro Západ jsme byli otevřeným oknem do východního světa. Uznání se nám paradoxně dostalo i doma: třebaže jsme podle litery předpisů měli určenou působnost vlastně jen na území Prahy 3 (zdejší OKD byl naším zřizovatelem), udělil nám ONV Praha 3 v roce 1982 čestný diplom za dobrou reprezentaci vexilologie v zahraničí. To byl v tehdejší době až riskantní úspěch!
Dnes čítá zpravodaj Vexilologie už 122 sešitů obsahujících 2290 stran textu i vyobrazení a rozvinul se ze skromné rotaprintové rozmnoženiny v pěkně tištěný čtvrtletník, zatím ještě nebarevný. Je to vlastně úctyhodná vexilologická encyklopedie i kronika. Zahrnuje téměř celou šíři vexilologie, od vexifilatelie až po počítačovou vexilologii, od jednoduchých registrujících zpráv po odborné studie, které dokladují, že vexilologii patří místo v systému pomocných věd historických.
Souběžně se zpravodajem vycházel péčí klubu každoroční Vexilologický dopis (1976-1993), obsahující přehled politických událostí, které se mohly odrazit ve vexilologii. Na něj v roce 1989 navázal Vexilokontakt, uveřejňující občas aktuální informace o vlajkách. Od roku 1997 vydává klub také anglicky psanou monotematickou ročenku, která uveřejňuje překlady nejvýznamnějších článků z české Vexilologie.
Členové klubu zavedli nebo řídili také vexilologické rubriky v některých časopisech. Nejúspěšnější a pro náš klub nejprospěšnější byla a dosud se občas objevuje v zeměpisném časopisu Lidé a země, vlajkám našich měst poskytl místo i týdeník Prager Wochenblatt (1991-1996), zatímco krátký život měly rubriky v Českém deníku (týdeníku) a v měsíčním Magazínu Mladé fronty DNES. V některých městech našeho státu vznikla regionální vexilologická střediska, která vydávají i své informační buletiny - VexiINFO v Hradci Králové, Zápisník vexilologie v Plzni a Vexilolog v Praze. V roce 1996 vytvořil Petr Exner také internetové České vexilologické stránky, jejichž nová verze existuje od roku 2001. Exnerovo Středisko vexilologických informací je nejaktivnější a organizačně nejschopnější. Zavedlo tradici českých národních vexilologických kongresů s mezinárodní účastí a s výstavou, kongresovou cenu (ocenění) a zajišťuje rychlý a kvalitní tisk významných klubových materiálů, mj. i kongresových Sborníků přednášek. Nejvýznamnějším vydavatelským počinem SVI je vydávání Vexilologického lexikonu, v jehož rámci zatím vyšel přehled vexilologických společností a aktivit, inovovaný slovník vexilologického názvosloví a bylo zahájeno vydávání soupisů a popisu městských a obecních praporů České republiky od roku 1991. Autorská činnost členů klubu vyústila i ve vydání příruček věnovaných vlajkám a znakům zemí světa jak v české, tak v anglické a německé verzi a naopak i v českém překladu anglické podoby a zejména ve fundovaném zpracování československé státní a vojenské symboliky. Po starším terminologickém esperantském slovníku vyšel péčí klubu také šestijazyčný terminologický a frazeologický slovník pro překladatele vexilologické literatury.
Jak se vyvíjela členská základna našeho klubu? Při ustavující schůzi v roce 1972 měl 29 členů československých a dva zahraniční (z tehdejšího Sovětského svazu), jimž jsme z opatrnosti říkali "zahraniční spolupracovníci". Pokud jde o domácí členy, jejich počet poměrně rychle vzrůstal díky osobní agitaci a také mým článkům v časopisu Lidé a země. A tak v roce 1974 jsme už překročili padesátku a v roce 1978 stovku. Maximum členů přinesl rok 1987 (156 členů po mém "náborovém" článku v L+Z), pak po čtyři roky převyšoval 150. Od roku 1991 dochází k mírnému poklesu, v roce 1993 přechází mezi zahraniční členy desítka slovenských kolegů. Po příznivých rocích 1998 a 1999 pokles pokračuje - v roce 2001 má klub 101 členů, což odpovídá zhruba stavu z roku 1978, a 1. 4. 2002, k datu uzávěrky členských příspěvků pro běžný rok, je českých individuálních členů už jen 91. I když tento jev odpovídá duchu doby, je to situace alarmující. Pokud by úbytek každoročně představoval 10 % členské základny, vydával by si koncem tohoto desetiletí výbor svůj zpravodaj už jen pro sebe. Snad se tato katastrofická vize nenaplní, máme i domácí a zahraniční odběratele z řad institucí, ale přesto by se nad tím mělo vedení klubu zamyslet. Vedle lákavých pohledů do zahraničí by se měla věnovat pozornost také domácímu prostředí a měly by se hledat účinné způsoby propagace i doma.
Připojené tabulky ukazují, že v uplynulých 30 letech prošlo naším klubem celkem 269 individuálních českých členů, z čehož bylo 10 žen (dnes už máme jen čtyři vexiloložky). Zahraničních členů jsme měli celkem 74 (dnes 27), domácích společností a institucí 36 (dnes 10). Ve sledovaném období se konalo 30 plenárních schůzí. Ve výboru klubu se vystřídalo 19 funkcionářů, polovina jich zde pracuje od první poloviny sedmdesátých let, druhá půle od let devadesátých.
A nakonec můj osobní závěr. Vedu klub s různými úspěchy i nezdary od jeho vzniku. Snažil jsem se jemu i klubovnímu výboru zajistit dobré jméno, vést jej demokraticky, přátelsky vycházet se všemi, kdo o to stáli, rozdělovat se s nimi o své zkušenosti a pomáhat jim tam, kde mi to bylo možné. Klub i vexilologie byly mou láskou a největší zálibou. Krátce po 30. výročí jeho vzniku dovrším 75 let věku a předám pomyslné žezlo svému nástupci. Přeji jemu i klubu do dalších let všechno nejlepší.
Ludvík Mucha
zpět / back