NÁŠ ZÁKLADNÍ SYMBOL - KLUBOVÁ VLAJKA

THE CLUB FLAG - OUR MAIN SYMBOL
Mr. Zbyšek Svoboda, the successful designer of the flag of the Vexillological Club, describes all circumstances, motifs, and deliberations influencing or inspiring him when he was designing the flag in 1976.

Od jara 1976, přesněji od odpoledne 6. března 1976, má náš klub svůj základní symbol, kterým pro vexilology samozřejmě nemůže být nic jiného než vlajka. Její oficiální vznik, včetně schvalovací procedury a soutěže jsem podrobně popsal již v září téhož roku v č. 20 našeho zpravodaje Vexilologie (s. 264 až 271).
Po více než čtvrt století nechci v této vzpomínce opakovat známé faktografické údaje, ale omezím se na některé okolnosti, motivy a úvahy, které mne tehdy jako autora úspěšného návrhu ovlivnily, či inspirovaly.
Original of the proposal of the VK flag.
List s originálním návrhem vlajky Vexilologického klubu

V porovnání s ostatními navrhovateli jsem měl jako muzejní pracovník, denně se setkávající s různorodým vexilologickým materiálem, přirozeně výhodu v hmotné znalosti vlajek, praporů a standart nejrůznějších velikostí, materiálů a typů. Navíc jako bývalý vodní skaut a krátce i jachtař jsem byl od mládí vychováván v úctě k vlajkám a jejich striktnímu předpisovému vyvěšování. Od chlapeckých let nebyla pro mne vlajka jen hezkým barevným obrázkem, ale vždy něčím, co odlišuje státy, národy a organizace, na co se slibuje nebo přísahá. Znal jsem praktický účel a smysl signalizačních praporků a signálních vlajek mezinárodního kodexu a především jsem si byl vědom odlišných funkcí různých druhů vlajek a praporů. Další velkou výhodou byla pro mne jako historika, který se v šedesátých letech seznámil s archivními prameny z let 1918-1920, znalost autentických odborných vyjádření našeho tehdejšího předního znalce heraldiky, profesora pomocných věd historických Univerzity Karlovy v Praze Gustava Friedricha. Zvláště princip vlání zdůrazňovaný v té době bývalými námořními důstojníky, např. pplk. ing. A. Valšíkem, při posuzování vhodnosti a kvality jakékoliv vlajky byl a je dodnes velmi důležitý.
Dokonalou vlajku při dodržení všech zásad, včetně charakteristického národního charakteru daného národními historickými barvami, není opravdu lehké navrhnout jak pro nově vzniklé státní celky, tak pro nové a nevelké organizace. Vlajka našeho klubu se musela zřetelně lišit od vlajek jiných vexilologických organizací, nesměla být totožná s jakoukoliv současnou státní či historickou národní vlajkou a přirozeně nesměla být ani přizpůsobenou vlajkou československou, ač zároveň měla vyjádřit národní či teritoriální příslušnost. Musela být samozřejmě zřetelná při vlání, tedy být výrazná s charakteristickým odlišením v žerďové polovině listu, která zvláště při vlání ve větru je lépe vidět. A nakonec měla být symetrická podle podélné osy, aby její vyvěšování ve svislé poloze nebylo problematické jako např. u vlajky československé.
Většina návrhů našich členů využívala písmene "V" v podobě krokví či klínů nebo dokonce v podobě nezměněné, což mi připadalo poněkud těžkopádné a nenápadité i nevexilologické. Vzhledem k výše uvedeným zásadám či principům jsem se rozhodl použít k vyjádření státní příslušnosti klubu základního prvku československé státní vlajky, modrého klínu, a z bílé a červené barvy utvořit zcela novou a neobvyklou kombinaci našich tří státních barev. Byl jsem si přitom vědom grafické nevýhody československé vlajky, totiž položení světlé barvy (bílé) na okraj listu. Proto jsem bílou u návrhu klubové vlajky přesunul do středu listu a ohraničil ji dvěma červenými trojúhelníkovými poli. Vznikl tak vzácně vyvážený grafický obrazec, kde každá samostatně oddělená plocha měla 25 % plochy z celého listu a kde tmavší barvy ohraničovaly list vlajky. Navíc byla vlajka symetrická dle osy a tedy bylo nemožné, aby byla vyvěšena obráceně. Bílá plocha vytvořila elegantní vexilologické "V", které ovšem zároveň působilo dojmem hrotu heraldické střely. Po vítězství tohoto návrhu ve druhém kole anonymní soutěže (mezi celkem 36 posuzovanými návrhy se ještě umístil jako třetí můj druhý návrh v podobě plamene, využitý pak jako odznak klubu, protože vycházel ze stejných principů) jsem přečetl přítomným členům teoretické zdůvodnění, které jako historický dokument pro zajímavost cituji: "Návrh vlajky VK
Na výroční schůzi jsem se nemohl přirozeně zmínit i o další, tehdy ovšem naprosto nevhodné a nežádoucí symbolice, která se nabízela a členům výboru byla více méně srozumitelná. Bílé "V" v červeném "socialistickém" poli totiž zároveň symbolizovalo omezení vexilologie v jejím rozletu a její snahu "šípovitě" rozrazit "rudé" komunistické obklíčení a navázat kontakty se zahraničními vexilology.
Naši klubovou vlajku tedy již čtvrt století používáme, je dobře známa i v zahraničí, kde se v konkurenci jiných klubových vlajek rozhodně neztratí. Doposud je její hlavní využití na našich setkáních a kongresových jednáních. Neměli jsme však bohužel příležitost ji vidět vlát na skutečném stožáru či na lodním stěžni. Také nevím, že by se objevila na jachtách, motorových člunech, plavidlech našich členů, stejně jako na jejich chatách,*) usedlostech a dalších nemovitostech, ač jsem k takovému užívání vyzval již v roce 1976. Po listopadovém převratu žádný zákon ani předpis, ani domovní důvěrnice nebrání nikomu, aby na svém objektu vztyčoval vlajku našeho klubu. Pokud se tak již děje, uvítáme v našem zpravodaji každé sdělení našich členů o důstojném užití našeho základního klubového symbolu.

*) pozn. autora: do redakční uzávěrky jsem zjistil, že klubovou vlajku přes odpor manželky vyvěsil na chatě jen p. Karel Černý.

Zbyšek Svoboda

zpět / back