CZECH VEXILLOLOGICAL PAGES
PŘIPRAVILO STŘEDISKO VEXILOLOGICKÝCH INFORMACÍ
PREPARED BY FLAG DATA CENTRE
|
KDO JSME?
Vexilologický klub v Praze vznikl v roce 1972 a sdružuje zájemce o studium, registraci, dokumentaci i tvorbu vlajek a praporů, tedy o disciplínu zvanou vexilologie. České příznivce vlajek seznámil s názvem naší disciplíny v roce 1965 Josef Česák. Koncem šedesátých let věnoval novým státním vlajkám zvýšenou pozornost pražský populárně vědecký zeměpisný časopis Lidé a země, který začal zveřejňovat informace Ludvíka Muchy o nových vlajkách, jichž tehdy vznikalo značné množství. To vyvolalo zájem vexilologicky orientovaných čtenářů časopisu, jejichž dotazy Ludvík Mucha zodpovídal, a na základě této dosti bohaté korespondence vznikla skupina stálých zájemců o vlajky a prapory, kteří se stali zakládajícími členy Vexilologického klubu. Ten byl ustaven pod záštitou Obvodního kulturního domu v Praze 3 na schůzi konané 29.1.1972. Zprvu měl 31 členů a jeho předsedou byl zvolen Ludvík Mucha. V roce 1992 se klub po schválení nových stanov a její registraci zcela osamostatnil a počet členů vzrostl na více jak 100. Dne 2.4.2005 změnil svůj název na Česká vexilologická společnost (ČVS). 1972-1989 Jakmile byla vytvořena organizační základna klubu, zaměřili se členové výboru na vytvoření publikační platformy. Tou se stal zpravodaj Vexilologie, jehož první číslo, vlastně trojčíslo 1-3, vyšlo v září 1972. Úvodní článek pochází z pera Josefa Česáka a jeho název symbolicky zní "Co je vexilologie". Nutnost hovořit jednotným odborným jazykem, si vynutila potřebu vytvořit české vexilologické názvosloví. To umožnila brožura Zbyška Svobody vydaná téměř současně s prvním číslem zpravodaje. Obsah časopisu, který nyní vychází čtyřikrát ročně, představuje koncepci klubovní vexilologické aktivity. Jejím základem je informovat rychle a průběžně o nových státních vlajkách a znacích, poněvadž o to se zajímají všichni členové klubu. Prvním hlavním odborným cílem byl pak soupis vlajek a praporů československých měst pod vedením Ludvíka Muchy. Tato akce byla uskutečněna v letech 1976-1979 a její výsledky byly uveřejněny v několika číslech Vexilologie a dokumentují 210 praporů československých měst (Vexilologie č. 28, 32, 33, 37 a 38). Další rozsáhlé šetření se týkalo vlajek československých tělovýchovných organizací, které zorganizoval Jaroslav Martykán ve spolupráci s krajskými zmocněnci na konci 80. let; formou dotazníkové akce získal mnohé údaje publikované ve Vexilologii č. 71-74, 76 a 85). Samozřejmě jsme od samého začátku své existence věnovali pozornost československé státní vlajce. O ní a pak i o vlajkách Česka a Slovenska psali nejpovolanější čeští a slovenští autoři: Ludvík Mucha, Zbyšek Svoboda, Aleš Brožek, Jiří Louda, Ladislav Vrteľ, Zdenko Alexy (Vexilologie č. 36, 78-80, 91, 115). Významným příspěvkem byl i soupis zahraniční vexilologické literatury v československých knihovnách, který připravil Aleš Brožek. Soupis byl založen na excerpci katalogů českých a slovenských knihoven (Vexilologie č. 14 a 60). Dosud nedoceněným příspěvkem je obsáhlá práce Jiřího Januše o praslovanských a staročeských vexilologických objektech, neobyčejně důkladně doložená a dobře dokumentovaná studie pramenné povahy (Vexilologie č. 46, 48-50). Neméně cenný je i nástin nejstarší historie praporů a vlajek z pera Jaroslava Martykána, založený na důkladné znalosti interdisciplinární literatury nevexilologické povahy (Vexilologie č. 40 a 41). Průkopnickou prací s trvalou historickou hodnotou je rozsáhlý soubor článků připravený Jiřím Tenorou a věnovaný vexilologickému materiálu užívanému na území někdejší NDR (Vexilologie č. 53, 54, 57, 58, 65 a 66). Ohlas získal i Martykánův přehled vlajek nejvyšších představitelů států světa (Vexilologie č. 69-74). Po rozpadu SSSR vzniklo na jeho území mnoho nových států a území s vlastní vlastními vlajkami a články ruských vexilologů (M.V.Revnivcev, A. N. Basov, V. Lomancov), které Vexilologie průběžně přináší (dosud např. č. 102, 104, 112, 120, 128, 133 a 135), se staly nejlépe dokumentovanými zdroji informací pro neruské vexilology. Z posledního období zaujala i monotématická čísla s články autorů Pavla Fojtíka a Jaroslava Martykána o historii státních vlajek Konga, (Vexilologie č. 109), Afghánistánu (Vexilologie č. 113) nebo Venezuely (Vexilologie č.122), popř. o vlajce Evropské unie (Vexilologie č. 132) z pera Jiřího Tenory. O vydávání Vexilologie se stará redakční rada složená z členů výboru klubu v čele se svým předsedou Ludvíkem Muchou a její výkonný redaktor Aleš Brožek. Ten je v této funkci od vydání prvních čísel Vexilologie, s výjimkou let 1975-1983, kdy ji vykonával Jaroslav Martykán. 1989-1996 Politické změny v naší vlasti po r. 1989 se odrazily ve statutu i aktivitách naší společnosti, která si ponechala své tradiční jméno. Od roku 1975 např. vycházel péčí Pavla Fojtíka jako každoroční příloha Vexilologie tzv. Vexilologický dopis obsahující přehled politických nevexilologických událostí, které nezřídka vedly ke vzniku nových vlajek a praporů. Po roce 1989 se tyto informace staly běžně dostupné a od vydávání Vexilologického dopisu bylo upuštěno. Na něj navázala roku 1989 česká verze občasníku pod názvem Vexilokontakt, který jako příloha Vexilologie uveřejňuje aktuální informace o vlajkách. Vexilologický klub má od počátku své existence živé kontakty se zahraničními vexilologickými společnosti a bohatou výměnu vexilologických časopisů. Dobré styky byly a jsou udržovány zejména s W. Smithem z USA (Flag Research Center), Kl. Sierksmou (Vexilla Nostra), M. V. Revnivcevem (Ruské středisko vexilologie a heraldiky) a nyní již zemřelým W. G. Cramptonem (Flag Institute). Byli jsme také první a jedinou společností, která vznikla a udržela se v zemích bývalého tzv. východního bloku a mnoho vexilologů z této oblasti s námi úzce spolupracovalo. V současné době zejména oceňujeme pozornost, kterou naší práci věnují představitelé FIAV, zejména pak její prezident Michel Lupant, a naše partnerské společnosti na Slovensku, v Německu, Polsku, Rusku a na Ukrajině. Díky smlouvám o spolupráci, které jsme s nimi uzavřeli v polovině 90. let, jsme v úzkém kontaktu s mnoha kolegy ze sousedních zemí. V roce 1991 totiž vyslal Vexilologický klub poprvé oficiálního delegáta na 14. mezinárodní vexilologický kongres FIAV (Fédération Internationale des Associations Vexillologiques) v Barceloně a podal přihlášku do této organizace. Jejím členem se stal na 15. kongresu roku 1993 v Curychu. Ten již navštívilo 6 vexilologů českého původu. Od té doby se čeští vexilologové kongresů FIAV účastní pravidelně. Výrazných úspěchů jsem však dosáhli i na domácím poli.V roce 1990 vydal klub šestijazyčný (angličtina, němčina, čeština, ruština, francouzština a španělština) srovnávací vexilologický slovník nazvaný Odborné výrazy a stylistické konstrukce používané ve vexilologii. Zpracovali jej Josef Česák a Jiří Tenora. A konečně se Ludvíku Muchovi podařilo umístit heslo vexilologie i některé další vexilologické termíny v Encyklopedickém slovníku a Slovníku cizích slov, které vydal Encyklopedický dům v Praze roku 1993. Je to první případ, kdy se tento termín objevil v českém naučném slovníku a, pokud je nám známo, i v lexikografii zahraniční. Velkou výzvou pro činnost klubu se stala skutečnost, že v roce 1990 byl přijat nový zákon o obcích (obecní zřízení), podle kterého může mít každá obec své symboly - znak a prapor. V původní heraldické komisi, nyní podvýboru pro heraldiku a vexilologii, pracují jako experti i někteří členové Vexilologického klubu (Zbyšek Svoboda, Pavel Fojtík a Petr Exner, dříve i Jiří Louda a Aleš Brožek). Tak se původně zájmová činnost členů během let změnila ve vysoce odbornou činnost na úrovni Parlamentu České republiky. V této souvislosti je třeba zdůraznit práci Petra Exnera a jeho Střediska vexilologických informací při téměř oficiální publikaci všech vlajek přijatých obcemi a udělených předsedou Poslanecké sněmovny od r. 1991. Odkaz na jeho Vexilologický lexikon: Prapory obcí ČR najdete jinde na těchto stránkách. Rovněž tak publikoval seriál o krajských symbolech ve Vexilologii č. 124, 125, 127, 130 a 133. 1996- Středisko vexilologických informací rovněž v roce 1996 zorganizovalo v Hradci Králové 1. český národní vexilologický kongres, který se stal dalším milníkem v historii naší společnosti. Zásluhou účasti více než třiceti vexilologů z osmi zemí, mezi nimiž byl i zakladatel světové vexilologie W. Smith, získali mnozí čeští vexilologové vzácnou příležitost setkat se poprvé osobně s významnými zahraničními kolegy a vyměnit si s nimi své názory a zkušenosti. Druhý kongres se konal o čtyři roky později v Ústí nad Labem díky Aleši Brožkovi, který využil této příležitosti k prohloubení spolupráce s Německou vexilologickou společností, jejíž výroční členská schůze se konala souběžně s kongresem. Účastníci obou zasedání se sešli na 1. česko-německém vexilologické setkání. Nárůst obecních a regionálních vlajek v zemích Střední a Východní Evropy se stal hlavní náplní 3. kongresu v r. 2004, jehož hostitelem byl Karel Černý z Plzně. Z jednání kongresů vznikl pokaždé také sborník přednášek. Rozhovory vedené na 1. kongresu v Hradci Králové vedly k dalšímu rozšíření vydavatelské činnosti klubu. V roce 1997 začala pro zahraniční vexilology vycházet anglicky psaná monotématická ročenka Vexilokontakt, která přináší překlady významných článků z Vexilologie. Tuto ročenku organizačně zajišťují Jaroslav Martykán a Petr Exner. Osobní zkušenost z účasti na našich i zahraničních vexilologických setkáních přivedla některé mimopražské vexilology na myšlenku vytvořit regionální střediska, ve kterých - obvykle samostatně - vyvíjeli vlastní činnost, navazující na jejich členství ve Vexilologickém klubu. Vedle již zmíněného Střediska vexilologických informací Petra Exnera a jeho rozsáhlé publikační činnosti (šestkrát ročně vydává zpravodaj vexiINFO a postupně jednotlivé díly Vexilologického lexikonu, z nichž zejména musejí být připomenuty inovované vexilologické názvosloví /Z. Svoboda, Petr Exner, 2000/ a přehled vexilologických společností a aktivit /Petr Exner, Jiří Tenora, 1996/) to jsou Regionální středisko vexilologie a heraldiky, které založil Milan Týma na Havlíčkobrodsku, a Zápisník vexilologie Karla Černého z Plzně. Podílejí se na propagaci vexilologie v regionálních médiích, spolupracují s obcemi při navrhování nových obecních symbolů (např. Jan Tejkal ve Slezsku) a publikují své názory na tuto problematiku v místní tisku. Jan Zrzavý přispívá pravidelně na internetové stránky FOTW (Flags of the World). Karel Černý navíc od roku 1994 každoročně vydává svůj zpravodaj věnovaný problematice obecní vexilologie na Plzeňsku a také skandinávské vexilologii. Čtyřikrát ročně vychází "soukromý vexilologický zpravodaj" Vexilolog - řídí jej Josef Hubka, který věnuje jednotlivá čísla historii vlajek určitého státu. Členové klubu vydali i knižní publikace. První příručku zpracoval r. 1974 L. Mucha (Vlajky a znaky zemí světa, která vyšla celkem čtyřikrát česky a ve 4 anglických vydáních) , v roce 1998 A. Brožek (Lexikon vlajek a znaků zemí světa, též německy). Publikace V. Liščáka a P. Fojtíka (Státy a země světa, 1996, 1998) se připravuje ke 3. vydání. V roce 1996 také byly vytvořeny internetové stránky věnované české vexilologii - České vexilologické stránky na adrese http://www.uhk.cz/cvp/, jejichž nová verze je k dispozici od 1.1.2001. O jejich náplň a provoz se stará Petr Exner. Veškerá činnost klubu by se ovšem nemohla uskutečňovat bez organizační podpory a zabezpečení výboru klubu. Během existence klubu se ve výboru od roku 1972 vystřídalo 19 členů klubu. Zakladatel klubu Ludvík Mucha setrval v jeho čele do r. 2003 a také polovina současného výboru v něm pracuje od první poloviny sedmdesátých let. Druhá polovina pracuje ve výboru od let devadesátých. Tato stabilita výboru je jistě jednou z příčin dobrého fungování výboru i klubu samého. Každá připomínka k jeho zlepšení je však samozřejmě vítána na e-mailové adrese správce těchto vexilologických stránek. |
| |
ČESKÉ VEXILOLOGICKÉ STRÁNKY CZECH VEXILLOLOGICAL PAGES |
PŘIPRAVILO STŘEDISKO VEXILOLOGICKÝCH INFORMACÍ |
|